____________________________________________________
Dneska jsem se rozhodla zakoupit kvalitní anglicko-český/česko-anglický slovník. Vzhledem k tomu, že doma vedu jakýsi 100 let starý a pouze kapesní a hlavně proto, že za týden dělám zkoušky na VŠ, které se skládají z překladu anglického textu za pomoci slovníku. V knihkupectví jsem si hned odchytila prodavače a požádala ho o radu. Byl z toho celej paf, jelikož jsem mu řekla, že na ceně nezálěží, že chci prostě to nejlepší a nemohl uvěřit, že jsem se vážně rozhodla koupit ten za 2000 Kč. Resp. sadu dvou slovníků. Přitom já počítala, že tam nechám kolem 3000. Nakonec mě sada vyšla na 1700 díky slevě a jako bonus mohutnej proslov o tom, jak je tento slovník prostě neeeeejlepšíííííííííííííí.
Tak sem teda táhla domů mojí zbrusu novou a asi stokilovou slovníkovou sadu a těšila se, až se doma rozvalim do vany a pak se budu věnovat účetnictví. Když sem se konečně dohrabala k domu, zjistila sem, že nemam klíče a rodinka neni doma. Ha ha. Víc než hodinu se mi teda před barákem sedět nechtělo. A chodit po nákupech se stokilovýma slovníčkama? Ne, díky. Tak jsem se rozhodla vydat se k babče a tam počkat, než si mě rodinka vyzvedne. No, vážně me bavilo tahat zase svoje stokilovými knížečky s sebou. A tak sem místo učení účetnictví cestovala se slovníkama po Praze 6 a krmila se u babičky čočkovkou.Hm.
Přikládám fotku z našeho včerejšího desetihodinovýho učtování a musim se pochválit - už to fakt umim!
