Malá mořská víla?

Nebo spíš pražské říční strašidlo :)

Včerejšek byl fajn. Odpoledne jsem poseděla s Niki u kafe a následně jsme v parku vzdychaly nad tim, jak je náš pomaturitní život absolutně jinej, než jsme si naplánovaly. Večer jsem strávila s Márou, friscem a labutěma u Vltavy. Ve Vltavě jsme nakonec i skončili. Já po kolena a Marek celej.

Nevím

Je mi divno. Potřebovala bych se vybrečet, ale nejde to. Cítím...no ani nevím, co cítím. Takovou zvláštní změť emocí. Je mi úzko. A i když mam během dne dobrou náladu, tak stejně mám pocit, jako bych byla spoutaná nějakým řetězem.

Za pár dní mam zápis na VŠ. A je to zvláštní. A jako jazyk jsem si zvolila španělštinu. 

Čeká mě nový život a mam z toho strach. A nevim proč. Asi prostě nemam ráda změny. A těch je kolem mně momentálně jak nas*áno.

Dnešní večer je celej divnej. Těšim se do Třeboně.

A musim během léta někam na Totáče. Chyběj mi hoši. Chci si zas navlíct svoje botičky, hupsnout do bahna mezi zpocený pankáče a vyřvávat Černobílý svět.